Bar Kokuen

*Je sice nádherné, že na to přistoupila, ale jeho záměr byl jiný. Sice nejprve se mu to hodně líbilo, tak ji pohladil po tváři, ale pak ji tesákem kousl trochu do rtu, tak akorát na krev. Už je ta troška stačila. Protože se jí to rozhodně nemohlo líbit, tak musela ucuknout a on s úsměvem říká.* Aha... Máš opravdu skvělou krev a navíc ještě jsi hodně mladá. Páni.. Jen kdyby si nebyla klon.. Možná by z toho bylo trochu víc. No škoda... Jen nevím, jestli po tomhle chceš dodržet to, když to uklidím. Ale i tak.. To co jsem potřeboval, tak vím. Takže nemám důvod nevyhovět. *Podívá se na toho vazouna a samozřejmě se nedalo čekat, že by si nevzal hadr a vytřel tu podlahu s ním, že válel s jeho tělem sudy. a vše se dostalo do jeho oblečení. Pak se pomalu sebere a pomalu odchází.*

*Sykla, keď ju kusol do pery,* To si nemusel.. *olizla si peru, z ktorej jej tiekla krv a scucla ju do úst. Nevidela však jeho tesáky, takže jej celkom nedošlo, že to bolo zámerné,* Hej.. *okríkne ho, keď sa chystá odísť*

*Uslyší ji a tak je v momentě před ní, protože mu trochu posílila mód.* No jo zapomněl jsem.. Promiň.. *Dá ji ruku na tvář a pak ji něžně políbí, ale i tak, aby opět trochu cítil tu krev ve svých ústech, takže i přes to, že o to neměla zájem do toho přidal jazyk a hladil ji jím na horním patře uvnitř jejích úst.*

*Zaujala ju jeho rýchlosť. Celkom ju zaujímalo, kto z nich je rýchlejší. Teraz však nad tým do hĺbky neuvažovala. Chcela mu len pripomenúť, že zabudol upratať to sklo z fľašiek. Ale to mu môže pripomenúť až po tomto. Ochotne umožní jeho jazyku prekĺznuť do jej úst a nijako v tom nezaostáva. Tiež zapojí jazyk a láska tak ním ten jeho.*

*Když vidí, že není proti, ba naopak, tak nepřestává a zavěsí si ji na sebe a dál pokračuje a nyní to už není jenom na jejím patře, ale obsluhuje i její jazyk.* -Ta je opravdu jiná.- *Myslí se mezi polibky, ale nepřestává, čeká na to, až ona sama bude chtít přestat, protože on nemohl nebo spíš nechtěl.*

*Ovinie si ruky okolo jeho krku a ešte nejakú dobu mu bozky opláca, pričom chvíľu ho bozkáva vášnivo, no zrazu spomalí a bozkáva ho nežne. Po nejakom čase sa však odtrhne a zadrie:* Zabudol si upratať to sklo na zemi..

*Když se od něj odtrhne, tak z toho všeho si opře své čelo o její.* Jasně.... Teď už mám stejně pocit, že po tomhle ti to musím trochu oplatit. *Trchu hlasitěji dýchá a stále má zavřené oči. Už jen trochu posune spodní stranu hlavy dopředu, aby ji mohl už jen jakoby dopřát takové dotyky rtů a menší potažení, když se trochu přisaje.* Hned to bude. Pomalu ji usazuje na židli a už sahá po jejích nohách, aby je dal dolů.*

*Jeho prístup bol úplne iný ako prístup Raikena dnes v uličke. Nijako však neporovnávala ani nič. Bolo jej to jedno, hlavne, že mala to, čo chcela. A je jedno, ako toho dosiahla. Nechala sa usadiť a pošúchala si pri tom krk, na ktorom v tomto osvetlení boli vidieť modriny. To isté urobila s rukami a počkala, kým vykoná to, čo mal.*

*Tyto flašky nebylo nikdy těžké sbírat, protože byly hlavně keramické, takže z nich vždy byly velké kousky. Když to vše sesbírá, hodí peníze na pult.* Tady máte... Pokud se něco stalo s pultem.. Tenhle dutohlav ji bude mít pevnou. *Podívá se na Natsume.* Abych řekl pravdu.. Málokdy se mi stává, že políbím dívku, u které neznám ani jméno. A dnes to bylo tak už dvakrát. *Usměje se.* Ehhmm... Tak já půjdu. *Oči mu zhasínají a otáčí se, ale pak zůstane na místě, protože ho tu něco drží a on neví co.*

*Sleduje, ako všetko uprace a zaplatí,* Ani to nebolelo, však?.. *len tak zahlási, keď dokončil upratovanie. Teraz bola spokojná. Zoskočí zo stoličky a smeruje von z baru. Stále je tam ticho. Keď prechádza okolo neho, povie:* Som Natsume.. *otvorí dvere od baru a vyjde na ulicu.*

Těší mě Natsume.. Jsem Nomi.. A věř, že se ještě potkáme. Oyasumi *Zmizí jako při Shunshinu, jenom se neukáže opodál.*

*Klon sa rozpadne na malé kryštálové čiastočky.*