Takeru Yagiu
3 posters
Shinobi World :: Hra :: Tvorba postavy
Strana 1 z 1
Takeru Yagiu
pre Valar St február 05, 2014 4:27 pm
Meno a priezvisko
Takeru Yagiu
Prezývka
Jako první přezdívku jsem dostal "Postrach", nejspíše kvůly tomu co jsem udělal své rodině, jako další na řadě byl "zrádce", právě kvůly tomu co se stalo v mém klanu, nakonec mě ale obdařily tím čím jsem chtěl "Kráčející skála", označovaly mě tak lidé z vesnic pro které jsem pracoval.
Pohlavie
Mužské
Hodnosť
Nukenin
Vek
27
Dedina
------
Klan
Yagiu
Kekkei Genkai
a)názov KG: Mé KG název nemá, protože můj klan má specifikaci v tom, že KG krade, nedá se vlastně říct že je krade, vlastně si je jen vypůjčuje, každý ninja tohoto klanu se narodí, a kolem 6.roku Kekkei genkai získá, uživatel nikdy toto KG ani nemusel vidět, a i tak ho dokáže získat, nikdy se zatím nestalo aby 2 členové měly stejné KG
b)popis: Mé KG spočívá v krvi, pokud ucítím krev, ať už pokud někoho zraním, nebo ne, cítím ho na dálku, díky tomu jsem se také stal senzibilem, protože dokážu najít i někoho, kdo není ninjou, ale teď zpátky k KG, to spočívá v krvi, jak už jsem řekl, díky krvi se zvýší má touha po ní a na to reaguje mé tělo, zvýšením síly a rychlosti.
Podstata chakry
Jako první jsem oběvil Fuuton, celkem jsem ho ovládal a nakonec se mi stal pomocníke při boji s katanou, poté zde byl Katon, který používám jen zřídka, protože na něj moc technik neznám, i tak je to ale smrtící živel.
Štýl boja
Bojuju se zbraněma, jako každý správný posluhovač jashina, nejlépe se mi bojuje s mími meči, také ale zvládnu pár ninjutsu technik.
Vybavenie
Mám celkem vekou výbavu, jako správný jashinista, patří mezi ně kosa, celkově obyčejná, z druhé strany ukrutně silná, jako další věc 2 meče, s kterýma zvládám manipulaci na 1, nakonec 1 katanu, kterou používám pro případ nouze, a nakonec 4 dýky, ty už ale používám jenom když není na zbyt.
Kosa - Tato kosa je specifická v její výdrži, nikdy se nerozbije.
2 Meče - Tyto meče jsou na řetězech, řetězy jsou zakončeny kruhem, který se dá připnout k mojim rukou, přes tento kruh proudí chakra do těchto řetězů a ty se dokážou zdlužovat a zkracovat. Meče se ale také dokážou vytvořit ostny, používám to často po průchodu tělem nepřítele, v tom kdy meč projde nepřítelovo tělem aktivuju ostny a ti roztrhnou jeho tělo.
Katana - Tato katana je celkově normální, jediné co je na ní specifické je že ni dokáže proudit moje fuuton chakra
4 dýky - Obyčejné krátké dýky.
Povaha
Je celkem náladoví a náročný člověk, pokud má dobrou náladu, znamená to že právě někoho zabil, nebo je v přítomnosti někoho ke komu něco cítí, normálně je ale zamlklý člověk, který projde jako stín a ani o něm nevíte, pokud ale přijde na scénu zabíjení, sekání a krvácení, je úplně jiný, nasadí výraz ze kterého běhá mráz po zádech, né protože se tváří nějak drsně aby se ho lidé bály, mráz běhá po zádech kvůli tomu, že místo toho aby nasadil drsný výraz, nasadí výraz při kterém se vše vysmívá, tzn.: Psychopatickej výraz.
Čo má rád/a
Teplá jídla, teplou krev, zbraně všeho druhu, u toho se ale nedá říct rád, spíše je miluje, při náladě má rád společnost žen, samozdřejmě jen pokud má náladu, má rád zabíjení a krvelačnost, nejraději má ženy které vědějí co chtějí
Čo nemá rád/a
Nemá rád hodně věcí, mezi hlavní věci ale patří slabí ninjové, kteří se samotnými ninji nazývají, další věcí je rámen, nenávidí rámen, protože se to nedá nazývat jídlem, také nemá rád studená jídla, taktéž studenou krev.
Strach/fóbie
Jeho strachem je věc jediná, a to že se k němu Jashin otočí zády, vedlejší věc už je ta, kdyby přišel i o druhou ruku
Sen/cieľ
Nemá žádný sen, nedá se tomu tak říkat, je to spíše přání a to zní tak, že by rád oživil své mrtvé rodiče, druhé, to už sen je ... A ten je takoví, že by se rád stal uznávaným na všech stranách, hrozně moc touží po tom, aby ho uznávaly členové kultu Jashinistů, také chce mít nejvíce zbraní z celého kultu.
Popis
Vysoký pohledný mladík s delšími červenými vlasy, po těle má hodně jizev, díky útržkům z předešlých bojů, má červené oči, nosí tmavé kalhoty, nejraději chodí "nahoře bez", jinak ale nosí červenou košili, dýky má na stehnech, na každém 2, meče má připnuté u opasku, katanu má v pochvě na zádech a kosu nosí buď v ruce, nebo jí má připnutou k pochvě katany
Výška
199cm
Váha
80kg
Životopis
I. Prolog
Tohle vše nastalo dne, kdy noc byla krásně světlá, bylo vidět jako ve dne, nebylo to ale díky hvězdám, nebo modré obloze, obloha byla naopak krvavě červená, a právě ta tolik zvýrazňovala svět, toho dne na obloze nebylo ani hvězdičky, toho dne v jedné zapadlé vesničce, kde bylo ticho, najednou začala řvát žena, křičela na celou vesnici, jako kdyby jí z lůna měl vylézt samotný ďábel, tomu tak ale nebylo, doopravdy po chvilince držel doktor roztomilé usměvavé dítě zabalené v dece, převzal ho otec, pousmál se a promluvil "Mé dítě, Takeru" matce při jeho slovech ukáplo pár slz, nikdo v tu chvíli nevěděl, že se z něj stane to co z něj dnes je, netušil že v rukou drží vraha své ženy a sebesamého.
II. Mami,tati koukejte jak rostu
Dny plynuly, a s nimi plynul i můj věk společně s mojim tělem, měnilo se, zvětšovalo se a moji rodiče z toho měly velkou radost, byly šťastní že jsem zdráv a vše je v pořádku. Dny dále plynuly a moji rodiče musely častěji a častěji na misi, jednoho dne kdy už doopravdy nenalezly žádnou náhradu k mému hlídání mě musely vzít sebou, jejich úkol byl lehký, zabít svého nepřítele, nepřítel mě ale postřehl a zaútočil na mě,běžel k vozíku v kterém jsem ležel s katanou v ruce, odhrnul dečku hozenou přes kočárek aby na mě nepražilo slunce, pousmál se a napřáhl se, v tom ale neznámým ninjou projela skrz hrdlo katana, na mě tryskla jeho krev, rodiče se bály co to semnou udělá, já se ale jen smál, a celkově mě to nijak nepoškodilo, spíš připravilo na realitu. Po delší době už nastal rok od mého narození, rok od té tajemné noci, můj rok, který jsem stejnak nepobral, protože jsem na to byl moc malý, i tak ale přišlo docela dost lidí z klanu a slavily to, bylo to divné, slavily oslavu bez oslavence, pily na jeho počest i když už dávno spal, bylo to tolik ubohé.
III. Já chodím, Já mluvím
Den po mojich prvních narozeninách se rodiče vydaly na dlouhodobou misi, mě začala vychovávat babička, jejich mise byla třídy S, měly se infiltrovat do cizí vesnice, protože jsem byl ještě malý, nebylo to pro mne nijak stresující, popravdě jsem to vůbec nepostřehnul, babičku jsem neznal, takže jsem často brečel, ale protože jsem na rodiče nebyl upjatý, nebrečel jsem kvůli jejich nepřítomnosti, ale kvůli přítomnosti babičky. Neznal jsem jí, nikdy jsem jí neviděl a najednou tu byla, měl jsem jí vídat každý den, od rána do večera dokud se nevrátí rodiče, nedalo se říct že se o mě starala, spíše jsem ležel v postýlce a nic nedělal, jediný čas kdy jsem jí vídal bylo když mě krmila, no ale i tak čas plynul velmi rychle, jako pro každé malé dítě, nastaly mé druhé narozeniny, které jsme ani neoslavily protože babička nevěděla že je mám, co ale bylo hlavně že chvíli po nich jsem začal chodit, dělal jsme první krůčky v postýlce a chtěl ven, často jsem křičel, nakonec mě babička vzala ven před dům, na zahradu, tam začaly mé první krůčky života, po čase už jsem v tom byl "profík" začal jsem i běhat pomalejším tempem, no a nakonec jsem jedno zakřičel "Hahaha, koukej babi" ona se ale jen pousmála, neodpověděla mi, já jsem byl ale vysmátej, o 2 dny později nastaly mé 3 narozeniny, které jsme jak jinak než neslavily.
IV. Pozor, Takeru Yagiu přichází! Těšte se učitelé !
3 Narozeniny odešly, a 4. naopak přišly, ten rok uběhl opravdu rychle a já se toho hodně naučil, za tu dobu se toho moc nestalo, bohužel, v té době už jsem začínal vnímat a babička byla těžce nemocná, vnímal jsem že tu nejsou rodiče, že jsem jenom s babičkou, vnímal jsem že se něco děje, vnímal jsem okolí a i přes to všechno se to stalo, moje babička dostala mrtvici a umřela, v tu dobu se o mě začal starat jeden zašedivělý chlápek, který znal mé rodiče, bohužel to byl opilec, měly už se vrátit a on to věděl, pro mě to byla změna a celkově jsem se toho muže bál, i přes to všechno jsem s nim prožil rok života, 5 rok, byl rok před mojim nástupem na akademii, často jsem se ptal tohohle muže na to kde jsou rodiče, vždy mi jen řekl "Brzy přijdou, a proto není třeba vědět kde jsou" a usmíval se, mé 5. narozeniny jsme oslavily, bylo zajímavé že věděl kdy je mám, věděl celkově hodně věcí o mě, mnohem víc než kdokoliv jiný, po pár dnech po mojich narozeninách se to konečně stalo, ta chvíle na kterou jsem čekal, moji rodiče se vrátily z mise, byl jsem opravdu šťastný, bohužel ve chvíli kdy moje máma viděla toho muže který se o mě staral, její úsměv se změnil, přestala se smát a spíše se zamračila "Kde je moje máma? Proč ho u sebe máš ty?!" Řekla to velmi naštvaně, a on jí odpověděl "Je mrtvá, je mi to líto, staral jsem se o něj já" řekl to s úsměvem, a odešel, rodiče si mě zase vzaly k sobě, a začal rok líbezného života. Pořád jsme se smály, bylo to vážně skvělé, nejlepší na tom vše bylo že jsme byly pospolu, to se ale vše zhroutilo když jsem začal chodit na akademii, bylo mi ten den 6. let, měl to být bezvadný den, první den na akademii, 6 narozeniny, poznání nových lidí, tak to ale nebylo, když jsem přišel domu, otevřel jsem dveře s úsměvem na tvářích, protože na akademii se mi vážně líbilo, bohužel, ve chvíli kdy jsem vešel předemnou stály 2 osoby, byl to můj otec a ten starší chlápek který mě rok vychovával, bohužel, ten muž v ruce držel katanu která končilo mému otci v břiše, začal jsem křičet a pak na schodech uviděl matku jak sedí, drží se za hlavu a divně se kolíbá, v tom promluvil ten muž "Ř-Řekni mu to! Řekni jak to je!" Byl značně opilí, a ona se kolíbala dál a dál, já ani můj otec jsme nevěděly o čem mluví ale nakonec znova promluvil "Dobře, řeknu mu to sám! Takeru, hádej co .. To já jsem tě splodil, ó ano, přesně tak, jsem tvůj otec" V tom vytáhl z, teď už pouze mého otčíma katanu a otřel jí o něj, ta krev mě tolik naprudila, opravdu mě velmi naprudila, můj postoj se změnil, začal jsem křičet a nakonec jsem se rozeběhl po mém otci, on se chtěl otočit ale já jsem vytáhnul kunai, který jsem dostal ve škole, chtěl jsem ho ukázat rodičům a pochlubit se, nakonec skončil mému otci v břiše, on padnul na zem a s úsměvem se odebral do říše snů, poté jsem z něj kunai vytáhl a podíval se na matku "Lhaly jste mi ! Proč?! Proč jste mi neřekly pravdu?!" Ona ale neodpověděla, dále jen koukala do země a něco si brblala, já se proti ní rozeběhl a křičel, ona se na mě podívala, v tom vzteku jsem ale musel, nastavil jsem kunai a zavřel oči, bylo to tak lehké, kunai jí vjel přímo do hrdla, šlo to tak lehce, prostě se najednou svalila na zem, a zavřela oči, já jsem ztratil vědomí a padl na zem, druhého dne ráno mě našly ANBU vesnice a odvedly mě ke kagemu, ten mě asi moc v lásce neměl, odsoudil mě k žití sebe sama, každý věděl že sám bych nepřežil, a jeden z ANBU mě každý den navštěvoval, díky němu jsem přežil a dokončil akademii bez problému, nijak jsem nevynikal, ale byl jsem bezproblémoví žák, v klidu jsem akademií prošel.
V. Tým 9
Nastal den kdy jsem měl být přidělen do týmu, bylo to vážně vzrušující, sedět v místnosti plné geninů a poslouchat jak de tým po týmu, čekal jsem kdy řeknou moje jméno a najednou to přišlo "Tým 9" Napjal jsem uši "Takeru Yagiu" zajásal jsem a poslouchal, kdo bude v týmu semnou dál. "Yuuta (Neměl příjmení, byl to chlapec ze sirodčince), Chikato Hanaru" Udivil jsem se, že jsem přišel do týmu s těmito dvěma, byl jsem jen obyčejný chlapec, a oni byly elity akademie, vše uměly nejlépe a já měl být v týmu s nimi, zajímalo mě kdo bude náš sensei, to nám ale bohužel neřekly. Nastal druhý den, den kdy nastaly mé 12. narozeniny, byl to den který jsem nijak neslavil, slavil jsem jen kulatiny, přišel jsem tedy do místnosti týmu 9., kde už čekaly ti 2, nás sensei přišel přesně na čas, vešel a jenom poknynul na pozdrav, nakonec řekl "Mé jméno je Akise Magatama, těší mě" Přistoupil k nám "Tak, a teď se představte vy, pěkně popořadě, mluví jen člověk který má v ruce tento kunai" Vytáhnul ho z kapsy, sednul si na kraj lavice a pohodil s kunaiem, poté ho podal Yuutovi, ten začal mluvit "Hm, já jsem Yuuta, j-en Yuuta, toť mé celé jméno" sensei mu vzal kunai a řekl "To je vše? Řekni nám nějaké koníčky .. Můj je třeba zběr čajovích pytlíků, vím, přijde to ujeté, ale když je sbíráš, je to krásný pocit, tolik vůňí .. Ale dost o mě, teď ty" Pousmál se a znova Yuutovi podal kunai, ten řekl "Dobře, mezi mé koníčky patří Malování, rád bych oběvil svojí rodinu a nemám rád ninji kteří se povyšují" dořekl to znuzeně a podal kunai Chikato "Hehe, mé jméno je Chikato, Chikato Hanaru, mám ráda květiny, všeho druhu, také noční procházky při svitu oblohy, nemám ráda plevely" nakonec ho s úsměvem podala mě, já trochu zčervenal, přece jen byla pěkná "Heh, já jsem Takeru, Takeru Yagiu, miluju teplá jídla, naopak nemám rád když jsou studená, moc rád bych znovu vrátil život svojim rodičům, i když vím že to se nestane, hrozně rád bych slavil narozeniny, jako normální člověk .. Což se také nestane" Pousmál jsem se, našeho senseie to velmi zaujalo, vzal si zpátky kunai, pokroutil s ním kolem prstu a zastrčil do kapsičky a řekl "Dobře, to je pro dnešek vše, rozchod" Všichni jsme odešly domů, druhého dne, ráno jsme se sešly znova v té místnosti, teda měly jsme, ale nikdo tam nebyl, byl sem tam sám, po pár minutách přišly a sensei držel v ruce dort, moji 2 spolubojovníci měly každý dárek, všichni se usmívaly a já jsem zrudnul, poškrábal jsem se na hlavě a řekl "Éé, to jste nemusely " říkal jsem to s nadšením a přitom jsem se styděl, předaly mi dárky, jedním bylo přání, druhým byl dort od Chikaty a sensei mi dal sadu kunaiů a shurikenů, byl jsem opravdu šťastný, daly jsme si dort a všichni šly zase domů, byl jsem tak šťastný že jsem se dostal do tak skvělého týmu.
VI. Zkáza týmu 9.
Byl to už rok co jsme byly pospolu, byly jsme vážně skvělý tým a měly těsně před chuuninskýma zkouškama, vydaly jsme se na misi, měla to být mise B, všichni byly natěšeni, protože to měla být naše životní mise, která by nám udělala jistou protekturu u rozhodčích zkoušek, vše šlo jako po másle, nakonec ale nepřítel tasil katanu, toho dne se to stalo, toho dne nastal můj handicap vůči ostatním, přišel jsem o ruku, nejdříve zaútočil na mě, chvíli jsem se bránil ale jeho kenjutsu bylo velmi silné a já se bránit nedokázal, stačilo pár seků a mojí ruku kterou jsem se bránil odstrčil a odsekl mi celou dlaň, začal jsem křičet, a protože to bylo v jeskyni, rozlehlo se to na míle kolem, můj křik se stále navyšoval, hrozně jsem krvácel, mezitím se vypořádal ze zbytkem týmu, po jednom jim odsekal hlavy, to co jsem vyděl bylo hrozné, nakonec měl ale někdo zachránil, někdo na koho nepřítelovo kenjutsu nefungovalo, protože do něj mohl sekat jak chtěl a i tak se mu vše zahojilo, namaloval nějaký divný znak a v tom celou dobu stál, bylo to ohromné, byl nesmrtelný! Bohužel jsem celý zápas neviděl, ztratil jsem moc krve a upadl do bezvědomí.
VII. Nový mistr, mistr Jashinista!
Nejméně po týdnu jsem se zmatený probudil v nějaké místnosti, žádné okna ani dveře, bylo tam jen světlo dohořívající lampy, kus ode mne seděl neznámí muž, zahalen v kápy, byl to snad ten muž který mě zachránil? Až po chvíli jsem ucítil lehký náznak bolesti v ruce, začalo se to stupňovat, kouknul jsem na ní a vyděl obvaz kolem ní, bohužel jsem neviděl žádný náznak prstů,nebo dlaně, nakonec jsem řekl "Takže to nebyl jenom sen?" v tom přistoupil ten podivný muž a pravil "To rozhodně ne, hodně ti to krvácelo, stačilo pár minut a vykrvácel bys, děkuj Jashinovi za to že se nad tebou slitoval" pousmál se a sednul si na židli vedle postele, já se zeptal "Ja-shi-no-vi?" on jenom přikývl a řekl "Jashin je ten kdo svrhnul toho, jehož jméno se mezi Jashinisty nevyslovuje a teď panuje na jeho místě." Já jen nechápavě kývnul, nakonec jsem vstal a řekl že musím ihned zpátky do vesnice, s tím ale nesouhlasil, řekl že od teď jsem pod jeho křídly a musí mě naučit Jashinismu, na znak důvěry k tomu kdo mne zachránil. Pomohl mi na nohy a začal mě učit pravidla svého pána, byla to opravdu otrava, protože jsme se to učily pořád dokola a dokola, málem mi z toho ruplo v bedně, nakonec jsem to ale dokázal, po měsíci jsem je dokázal odříkat naspaměť, právě proto jsme se mohly dostat k té lepší části, a to k tréninku naučil mě jashinistické techniky, nazývající se Jujutsu, byly opravdu silné a hodily se mi, nakonec po 6 letech dlouhého a opravdu tvrdého tréninku s ním jsem byl připraven na skutečný život, bylo mi 18 let, měl jsem dlouhé vlasy poskvrněné krví padlých, můj mistr na mě ale před odchodem zaútočil, nevěděl jsem proč, bojovaly jsme opravdu udatně, ale protože jsem byl mladší, porazil jsem ho, probodnul jsem ho technikou kterou jsem se sám naučil, nebyla to vlastně ani technika, spíše vylepšení, do mých rukou se nahromadila chakra a oni byly jako čepele, projel jsem mu skrz tělo, a on s úsměvem řekl "Teď jsi připraven, Takeru .. " Řekl to se slzama v očích "Ať tě jashin provází na tvojich cestách", já jsem jen přikývnul, než jsem odešel podal mi ale svojí kosu, hrdě jsem jí převzal a rozeběhl se svojí cestou
VIII Život Nukenina
Ó ano, už jsem se po těch 6 letech vrátit do vesnice nemohl. Právě kvůli tomu se ze mě stal nukenin, bylo to opravdu těžké, hledat si sám potravu, nocleh nebo nějaké peníze, byl jsem takovým potulným ninjou který chodil od vesnice k vesnici, bral mise třídy D, i když už jsem byl schopen misí třídy A nebo i S, bylo to opravdu namáhající, nejhorší bylo když lidé ani nezaplatily, stával se ze mě čím dál horší člověk, bylo to opravdu těžké, jednoho dne jsem splnil Misi B, vraždu na objednání, ten člověk se pokusil utéct bez zaplacen, bral bych to ale při té misi jsem utržil několik zranění kvůli kterým mi určitě zůstanou jizvy. Bez váhání jsem toho ubohého člověka zabil, nebránil se a mě se to líbilo, líbilo se mi ho sekat na kousky když po mě tryskala jeho krev, líbilo se mi když křičel o slitování, líbilo se mi všechno, nakonec jsem si oblíznul rty, na kterých byla krev a pousmál se, vydal se do jeho domu, pár měsíců jsem tam zůstal, měl tam malou dílničku v které jsem pracoval, neustále a nepřetržitě, upravil jsem kosu, vytvořil 2 meče výhodné pro mě, 4 dýky výhodné pro mě, a také 1 katanu, vše bylo perfektní a já se nakonec mohl vydat dál, poslední den v tom domě jsem v té pracovně vytvořil ještě něco, byla to násadka na mojí ruku do které se dala přišroubovat napodobenina ruky, protože ten chlápek byl docela bohatý skrblík, sebral jsem železo (More) v jeho domě a roztavil ho, vytvaroval jsem z něj ruku, poté jsem tam propojil pár nervů a vše bylo zhotoveno, mohl jsem s tou rukou pohybovat, nakonec jsem jí lehce pozlatil, aby nevypadala tak uhozeně a to samé jsem udělal i s nástavcem, nejraději jsem přes tu ruku ale nosil rukavici, protože zakrývala to co jsem chtěl, spíše nechtěl aby viděly ostatní. Nakonec jsem se vydal na cestu, v té době už mi bylo 24, byl jsem opravdu zamlklý člověk, někdy jsem ale žáhnul po společnosti, byla to krušná léta ale jsou zamnou, teď se konečně vracím do vesnice, jako nukenin, který nukeninem zůstane, nemám zájem stát se členem týmu nebo tak něco, a právě proto také chci být stále nukeninem, v tuto chvíli jsem jen obyčejný vlk samotář.
Body
Ninjutsu: 4
Chakra: 5
Taijutsu:
Sila: 5
Rýchlosť: 5
Genjutsu: 0
Inteligencia: 4
Kenjutsu: 6
Takeru Yagiu
Prezývka
Jako první přezdívku jsem dostal "Postrach", nejspíše kvůly tomu co jsem udělal své rodině, jako další na řadě byl "zrádce", právě kvůly tomu co se stalo v mém klanu, nakonec mě ale obdařily tím čím jsem chtěl "Kráčející skála", označovaly mě tak lidé z vesnic pro které jsem pracoval.
Pohlavie
Mužské
Hodnosť
Nukenin
Vek
27
Dedina
------
Klan
Yagiu
Kekkei Genkai
a)názov KG: Mé KG název nemá, protože můj klan má specifikaci v tom, že KG krade, nedá se vlastně říct že je krade, vlastně si je jen vypůjčuje, každý ninja tohoto klanu se narodí, a kolem 6.roku Kekkei genkai získá, uživatel nikdy toto KG ani nemusel vidět, a i tak ho dokáže získat, nikdy se zatím nestalo aby 2 členové měly stejné KG
b)popis: Mé KG spočívá v krvi, pokud ucítím krev, ať už pokud někoho zraním, nebo ne, cítím ho na dálku, díky tomu jsem se také stal senzibilem, protože dokážu najít i někoho, kdo není ninjou, ale teď zpátky k KG, to spočívá v krvi, jak už jsem řekl, díky krvi se zvýší má touha po ní a na to reaguje mé tělo, zvýšením síly a rychlosti.
Podstata chakry
Jako první jsem oběvil Fuuton, celkem jsem ho ovládal a nakonec se mi stal pomocníke při boji s katanou, poté zde byl Katon, který používám jen zřídka, protože na něj moc technik neznám, i tak je to ale smrtící živel.
Štýl boja
Bojuju se zbraněma, jako každý správný posluhovač jashina, nejlépe se mi bojuje s mími meči, také ale zvládnu pár ninjutsu technik.
Vybavenie
Mám celkem vekou výbavu, jako správný jashinista, patří mezi ně kosa, celkově obyčejná, z druhé strany ukrutně silná, jako další věc 2 meče, s kterýma zvládám manipulaci na 1, nakonec 1 katanu, kterou používám pro případ nouze, a nakonec 4 dýky, ty už ale používám jenom když není na zbyt.
Kosa - Tato kosa je specifická v její výdrži, nikdy se nerozbije.
2 Meče - Tyto meče jsou na řetězech, řetězy jsou zakončeny kruhem, který se dá připnout k mojim rukou, přes tento kruh proudí chakra do těchto řetězů a ty se dokážou zdlužovat a zkracovat. Meče se ale také dokážou vytvořit ostny, používám to často po průchodu tělem nepřítele, v tom kdy meč projde nepřítelovo tělem aktivuju ostny a ti roztrhnou jeho tělo.
Katana - Tato katana je celkově normální, jediné co je na ní specifické je že ni dokáže proudit moje fuuton chakra
4 dýky - Obyčejné krátké dýky.
Povaha
Je celkem náladoví a náročný člověk, pokud má dobrou náladu, znamená to že právě někoho zabil, nebo je v přítomnosti někoho ke komu něco cítí, normálně je ale zamlklý člověk, který projde jako stín a ani o něm nevíte, pokud ale přijde na scénu zabíjení, sekání a krvácení, je úplně jiný, nasadí výraz ze kterého běhá mráz po zádech, né protože se tváří nějak drsně aby se ho lidé bály, mráz běhá po zádech kvůli tomu, že místo toho aby nasadil drsný výraz, nasadí výraz při kterém se vše vysmívá, tzn.: Psychopatickej výraz.
Čo má rád/a
Teplá jídla, teplou krev, zbraně všeho druhu, u toho se ale nedá říct rád, spíše je miluje, při náladě má rád společnost žen, samozdřejmě jen pokud má náladu, má rád zabíjení a krvelačnost, nejraději má ženy které vědějí co chtějí
Čo nemá rád/a
Nemá rád hodně věcí, mezi hlavní věci ale patří slabí ninjové, kteří se samotnými ninji nazývají, další věcí je rámen, nenávidí rámen, protože se to nedá nazývat jídlem, také nemá rád studená jídla, taktéž studenou krev.
Strach/fóbie
Jeho strachem je věc jediná, a to že se k němu Jashin otočí zády, vedlejší věc už je ta, kdyby přišel i o druhou ruku
Sen/cieľ
Nemá žádný sen, nedá se tomu tak říkat, je to spíše přání a to zní tak, že by rád oživil své mrtvé rodiče, druhé, to už sen je ... A ten je takoví, že by se rád stal uznávaným na všech stranách, hrozně moc touží po tom, aby ho uznávaly členové kultu Jashinistů, také chce mít nejvíce zbraní z celého kultu.
Popis
Vysoký pohledný mladík s delšími červenými vlasy, po těle má hodně jizev, díky útržkům z předešlých bojů, má červené oči, nosí tmavé kalhoty, nejraději chodí "nahoře bez", jinak ale nosí červenou košili, dýky má na stehnech, na každém 2, meče má připnuté u opasku, katanu má v pochvě na zádech a kosu nosí buď v ruce, nebo jí má připnutou k pochvě katany
Výška
199cm
Váha
80kg
Životopis
I. Prolog
Tohle vše nastalo dne, kdy noc byla krásně světlá, bylo vidět jako ve dne, nebylo to ale díky hvězdám, nebo modré obloze, obloha byla naopak krvavě červená, a právě ta tolik zvýrazňovala svět, toho dne na obloze nebylo ani hvězdičky, toho dne v jedné zapadlé vesničce, kde bylo ticho, najednou začala řvát žena, křičela na celou vesnici, jako kdyby jí z lůna měl vylézt samotný ďábel, tomu tak ale nebylo, doopravdy po chvilince držel doktor roztomilé usměvavé dítě zabalené v dece, převzal ho otec, pousmál se a promluvil "Mé dítě, Takeru" matce při jeho slovech ukáplo pár slz, nikdo v tu chvíli nevěděl, že se z něj stane to co z něj dnes je, netušil že v rukou drží vraha své ženy a sebesamého.
II. Mami,tati koukejte jak rostu
Dny plynuly, a s nimi plynul i můj věk společně s mojim tělem, měnilo se, zvětšovalo se a moji rodiče z toho měly velkou radost, byly šťastní že jsem zdráv a vše je v pořádku. Dny dále plynuly a moji rodiče musely častěji a častěji na misi, jednoho dne kdy už doopravdy nenalezly žádnou náhradu k mému hlídání mě musely vzít sebou, jejich úkol byl lehký, zabít svého nepřítele, nepřítel mě ale postřehl a zaútočil na mě,běžel k vozíku v kterém jsem ležel s katanou v ruce, odhrnul dečku hozenou přes kočárek aby na mě nepražilo slunce, pousmál se a napřáhl se, v tom ale neznámým ninjou projela skrz hrdlo katana, na mě tryskla jeho krev, rodiče se bály co to semnou udělá, já se ale jen smál, a celkově mě to nijak nepoškodilo, spíš připravilo na realitu. Po delší době už nastal rok od mého narození, rok od té tajemné noci, můj rok, který jsem stejnak nepobral, protože jsem na to byl moc malý, i tak ale přišlo docela dost lidí z klanu a slavily to, bylo to divné, slavily oslavu bez oslavence, pily na jeho počest i když už dávno spal, bylo to tolik ubohé.
III. Já chodím, Já mluvím
Den po mojich prvních narozeninách se rodiče vydaly na dlouhodobou misi, mě začala vychovávat babička, jejich mise byla třídy S, měly se infiltrovat do cizí vesnice, protože jsem byl ještě malý, nebylo to pro mne nijak stresující, popravdě jsem to vůbec nepostřehnul, babičku jsem neznal, takže jsem často brečel, ale protože jsem na rodiče nebyl upjatý, nebrečel jsem kvůli jejich nepřítomnosti, ale kvůli přítomnosti babičky. Neznal jsem jí, nikdy jsem jí neviděl a najednou tu byla, měl jsem jí vídat každý den, od rána do večera dokud se nevrátí rodiče, nedalo se říct že se o mě starala, spíše jsem ležel v postýlce a nic nedělal, jediný čas kdy jsem jí vídal bylo když mě krmila, no ale i tak čas plynul velmi rychle, jako pro každé malé dítě, nastaly mé druhé narozeniny, které jsme ani neoslavily protože babička nevěděla že je mám, co ale bylo hlavně že chvíli po nich jsem začal chodit, dělal jsme první krůčky v postýlce a chtěl ven, často jsem křičel, nakonec mě babička vzala ven před dům, na zahradu, tam začaly mé první krůčky života, po čase už jsem v tom byl "profík" začal jsem i běhat pomalejším tempem, no a nakonec jsem jedno zakřičel "Hahaha, koukej babi" ona se ale jen pousmála, neodpověděla mi, já jsem byl ale vysmátej, o 2 dny později nastaly mé 3 narozeniny, které jsme jak jinak než neslavily.
IV. Pozor, Takeru Yagiu přichází! Těšte se učitelé !
3 Narozeniny odešly, a 4. naopak přišly, ten rok uběhl opravdu rychle a já se toho hodně naučil, za tu dobu se toho moc nestalo, bohužel, v té době už jsem začínal vnímat a babička byla těžce nemocná, vnímal jsem že tu nejsou rodiče, že jsem jenom s babičkou, vnímal jsem že se něco děje, vnímal jsem okolí a i přes to všechno se to stalo, moje babička dostala mrtvici a umřela, v tu dobu se o mě začal starat jeden zašedivělý chlápek, který znal mé rodiče, bohužel to byl opilec, měly už se vrátit a on to věděl, pro mě to byla změna a celkově jsem se toho muže bál, i přes to všechno jsem s nim prožil rok života, 5 rok, byl rok před mojim nástupem na akademii, často jsem se ptal tohohle muže na to kde jsou rodiče, vždy mi jen řekl "Brzy přijdou, a proto není třeba vědět kde jsou" a usmíval se, mé 5. narozeniny jsme oslavily, bylo zajímavé že věděl kdy je mám, věděl celkově hodně věcí o mě, mnohem víc než kdokoliv jiný, po pár dnech po mojich narozeninách se to konečně stalo, ta chvíle na kterou jsem čekal, moji rodiče se vrátily z mise, byl jsem opravdu šťastný, bohužel ve chvíli kdy moje máma viděla toho muže který se o mě staral, její úsměv se změnil, přestala se smát a spíše se zamračila "Kde je moje máma? Proč ho u sebe máš ty?!" Řekla to velmi naštvaně, a on jí odpověděl "Je mrtvá, je mi to líto, staral jsem se o něj já" řekl to s úsměvem, a odešel, rodiče si mě zase vzaly k sobě, a začal rok líbezného života. Pořád jsme se smály, bylo to vážně skvělé, nejlepší na tom vše bylo že jsme byly pospolu, to se ale vše zhroutilo když jsem začal chodit na akademii, bylo mi ten den 6. let, měl to být bezvadný den, první den na akademii, 6 narozeniny, poznání nových lidí, tak to ale nebylo, když jsem přišel domu, otevřel jsem dveře s úsměvem na tvářích, protože na akademii se mi vážně líbilo, bohužel, ve chvíli kdy jsem vešel předemnou stály 2 osoby, byl to můj otec a ten starší chlápek který mě rok vychovával, bohužel, ten muž v ruce držel katanu která končilo mému otci v břiše, začal jsem křičet a pak na schodech uviděl matku jak sedí, drží se za hlavu a divně se kolíbá, v tom promluvil ten muž "Ř-Řekni mu to! Řekni jak to je!" Byl značně opilí, a ona se kolíbala dál a dál, já ani můj otec jsme nevěděly o čem mluví ale nakonec znova promluvil "Dobře, řeknu mu to sám! Takeru, hádej co .. To já jsem tě splodil, ó ano, přesně tak, jsem tvůj otec" V tom vytáhl z, teď už pouze mého otčíma katanu a otřel jí o něj, ta krev mě tolik naprudila, opravdu mě velmi naprudila, můj postoj se změnil, začal jsem křičet a nakonec jsem se rozeběhl po mém otci, on se chtěl otočit ale já jsem vytáhnul kunai, který jsem dostal ve škole, chtěl jsem ho ukázat rodičům a pochlubit se, nakonec skončil mému otci v břiše, on padnul na zem a s úsměvem se odebral do říše snů, poté jsem z něj kunai vytáhl a podíval se na matku "Lhaly jste mi ! Proč?! Proč jste mi neřekly pravdu?!" Ona ale neodpověděla, dále jen koukala do země a něco si brblala, já se proti ní rozeběhl a křičel, ona se na mě podívala, v tom vzteku jsem ale musel, nastavil jsem kunai a zavřel oči, bylo to tak lehké, kunai jí vjel přímo do hrdla, šlo to tak lehce, prostě se najednou svalila na zem, a zavřela oči, já jsem ztratil vědomí a padl na zem, druhého dne ráno mě našly ANBU vesnice a odvedly mě ke kagemu, ten mě asi moc v lásce neměl, odsoudil mě k žití sebe sama, každý věděl že sám bych nepřežil, a jeden z ANBU mě každý den navštěvoval, díky němu jsem přežil a dokončil akademii bez problému, nijak jsem nevynikal, ale byl jsem bezproblémoví žák, v klidu jsem akademií prošel.
V. Tým 9
Nastal den kdy jsem měl být přidělen do týmu, bylo to vážně vzrušující, sedět v místnosti plné geninů a poslouchat jak de tým po týmu, čekal jsem kdy řeknou moje jméno a najednou to přišlo "Tým 9" Napjal jsem uši "Takeru Yagiu" zajásal jsem a poslouchal, kdo bude v týmu semnou dál. "Yuuta (Neměl příjmení, byl to chlapec ze sirodčince), Chikato Hanaru" Udivil jsem se, že jsem přišel do týmu s těmito dvěma, byl jsem jen obyčejný chlapec, a oni byly elity akademie, vše uměly nejlépe a já měl být v týmu s nimi, zajímalo mě kdo bude náš sensei, to nám ale bohužel neřekly. Nastal druhý den, den kdy nastaly mé 12. narozeniny, byl to den který jsem nijak neslavil, slavil jsem jen kulatiny, přišel jsem tedy do místnosti týmu 9., kde už čekaly ti 2, nás sensei přišel přesně na čas, vešel a jenom poknynul na pozdrav, nakonec řekl "Mé jméno je Akise Magatama, těší mě" Přistoupil k nám "Tak, a teď se představte vy, pěkně popořadě, mluví jen člověk který má v ruce tento kunai" Vytáhnul ho z kapsy, sednul si na kraj lavice a pohodil s kunaiem, poté ho podal Yuutovi, ten začal mluvit "Hm, já jsem Yuuta, j-en Yuuta, toť mé celé jméno" sensei mu vzal kunai a řekl "To je vše? Řekni nám nějaké koníčky .. Můj je třeba zběr čajovích pytlíků, vím, přijde to ujeté, ale když je sbíráš, je to krásný pocit, tolik vůňí .. Ale dost o mě, teď ty" Pousmál se a znova Yuutovi podal kunai, ten řekl "Dobře, mezi mé koníčky patří Malování, rád bych oběvil svojí rodinu a nemám rád ninji kteří se povyšují" dořekl to znuzeně a podal kunai Chikato "Hehe, mé jméno je Chikato, Chikato Hanaru, mám ráda květiny, všeho druhu, také noční procházky při svitu oblohy, nemám ráda plevely" nakonec ho s úsměvem podala mě, já trochu zčervenal, přece jen byla pěkná "Heh, já jsem Takeru, Takeru Yagiu, miluju teplá jídla, naopak nemám rád když jsou studená, moc rád bych znovu vrátil život svojim rodičům, i když vím že to se nestane, hrozně rád bych slavil narozeniny, jako normální člověk .. Což se také nestane" Pousmál jsem se, našeho senseie to velmi zaujalo, vzal si zpátky kunai, pokroutil s ním kolem prstu a zastrčil do kapsičky a řekl "Dobře, to je pro dnešek vše, rozchod" Všichni jsme odešly domů, druhého dne, ráno jsme se sešly znova v té místnosti, teda měly jsme, ale nikdo tam nebyl, byl sem tam sám, po pár minutách přišly a sensei držel v ruce dort, moji 2 spolubojovníci měly každý dárek, všichni se usmívaly a já jsem zrudnul, poškrábal jsem se na hlavě a řekl "Éé, to jste nemusely " říkal jsem to s nadšením a přitom jsem se styděl, předaly mi dárky, jedním bylo přání, druhým byl dort od Chikaty a sensei mi dal sadu kunaiů a shurikenů, byl jsem opravdu šťastný, daly jsme si dort a všichni šly zase domů, byl jsem tak šťastný že jsem se dostal do tak skvělého týmu.
VI. Zkáza týmu 9.
Byl to už rok co jsme byly pospolu, byly jsme vážně skvělý tým a měly těsně před chuuninskýma zkouškama, vydaly jsme se na misi, měla to být mise B, všichni byly natěšeni, protože to měla být naše životní mise, která by nám udělala jistou protekturu u rozhodčích zkoušek, vše šlo jako po másle, nakonec ale nepřítel tasil katanu, toho dne se to stalo, toho dne nastal můj handicap vůči ostatním, přišel jsem o ruku, nejdříve zaútočil na mě, chvíli jsem se bránil ale jeho kenjutsu bylo velmi silné a já se bránit nedokázal, stačilo pár seků a mojí ruku kterou jsem se bránil odstrčil a odsekl mi celou dlaň, začal jsem křičet, a protože to bylo v jeskyni, rozlehlo se to na míle kolem, můj křik se stále navyšoval, hrozně jsem krvácel, mezitím se vypořádal ze zbytkem týmu, po jednom jim odsekal hlavy, to co jsem vyděl bylo hrozné, nakonec měl ale někdo zachránil, někdo na koho nepřítelovo kenjutsu nefungovalo, protože do něj mohl sekat jak chtěl a i tak se mu vše zahojilo, namaloval nějaký divný znak a v tom celou dobu stál, bylo to ohromné, byl nesmrtelný! Bohužel jsem celý zápas neviděl, ztratil jsem moc krve a upadl do bezvědomí.
VII. Nový mistr, mistr Jashinista!
Nejméně po týdnu jsem se zmatený probudil v nějaké místnosti, žádné okna ani dveře, bylo tam jen světlo dohořívající lampy, kus ode mne seděl neznámí muž, zahalen v kápy, byl to snad ten muž který mě zachránil? Až po chvíli jsem ucítil lehký náznak bolesti v ruce, začalo se to stupňovat, kouknul jsem na ní a vyděl obvaz kolem ní, bohužel jsem neviděl žádný náznak prstů,nebo dlaně, nakonec jsem řekl "Takže to nebyl jenom sen?" v tom přistoupil ten podivný muž a pravil "To rozhodně ne, hodně ti to krvácelo, stačilo pár minut a vykrvácel bys, děkuj Jashinovi za to že se nad tebou slitoval" pousmál se a sednul si na židli vedle postele, já se zeptal "Ja-shi-no-vi?" on jenom přikývl a řekl "Jashin je ten kdo svrhnul toho, jehož jméno se mezi Jashinisty nevyslovuje a teď panuje na jeho místě." Já jen nechápavě kývnul, nakonec jsem vstal a řekl že musím ihned zpátky do vesnice, s tím ale nesouhlasil, řekl že od teď jsem pod jeho křídly a musí mě naučit Jashinismu, na znak důvěry k tomu kdo mne zachránil. Pomohl mi na nohy a začal mě učit pravidla svého pána, byla to opravdu otrava, protože jsme se to učily pořád dokola a dokola, málem mi z toho ruplo v bedně, nakonec jsem to ale dokázal, po měsíci jsem je dokázal odříkat naspaměť, právě proto jsme se mohly dostat k té lepší části, a to k tréninku naučil mě jashinistické techniky, nazývající se Jujutsu, byly opravdu silné a hodily se mi, nakonec po 6 letech dlouhého a opravdu tvrdého tréninku s ním jsem byl připraven na skutečný život, bylo mi 18 let, měl jsem dlouhé vlasy poskvrněné krví padlých, můj mistr na mě ale před odchodem zaútočil, nevěděl jsem proč, bojovaly jsme opravdu udatně, ale protože jsem byl mladší, porazil jsem ho, probodnul jsem ho technikou kterou jsem se sám naučil, nebyla to vlastně ani technika, spíše vylepšení, do mých rukou se nahromadila chakra a oni byly jako čepele, projel jsem mu skrz tělo, a on s úsměvem řekl "Teď jsi připraven, Takeru .. " Řekl to se slzama v očích "Ať tě jashin provází na tvojich cestách", já jsem jen přikývnul, než jsem odešel podal mi ale svojí kosu, hrdě jsem jí převzal a rozeběhl se svojí cestou
VIII Život Nukenina
Ó ano, už jsem se po těch 6 letech vrátit do vesnice nemohl. Právě kvůli tomu se ze mě stal nukenin, bylo to opravdu těžké, hledat si sám potravu, nocleh nebo nějaké peníze, byl jsem takovým potulným ninjou který chodil od vesnice k vesnici, bral mise třídy D, i když už jsem byl schopen misí třídy A nebo i S, bylo to opravdu namáhající, nejhorší bylo když lidé ani nezaplatily, stával se ze mě čím dál horší člověk, bylo to opravdu těžké, jednoho dne jsem splnil Misi B, vraždu na objednání, ten člověk se pokusil utéct bez zaplacen, bral bych to ale při té misi jsem utržil několik zranění kvůli kterým mi určitě zůstanou jizvy. Bez váhání jsem toho ubohého člověka zabil, nebránil se a mě se to líbilo, líbilo se mi ho sekat na kousky když po mě tryskala jeho krev, líbilo se mi když křičel o slitování, líbilo se mi všechno, nakonec jsem si oblíznul rty, na kterých byla krev a pousmál se, vydal se do jeho domu, pár měsíců jsem tam zůstal, měl tam malou dílničku v které jsem pracoval, neustále a nepřetržitě, upravil jsem kosu, vytvořil 2 meče výhodné pro mě, 4 dýky výhodné pro mě, a také 1 katanu, vše bylo perfektní a já se nakonec mohl vydat dál, poslední den v tom domě jsem v té pracovně vytvořil ještě něco, byla to násadka na mojí ruku do které se dala přišroubovat napodobenina ruky, protože ten chlápek byl docela bohatý skrblík, sebral jsem železo (More) v jeho domě a roztavil ho, vytvaroval jsem z něj ruku, poté jsem tam propojil pár nervů a vše bylo zhotoveno, mohl jsem s tou rukou pohybovat, nakonec jsem jí lehce pozlatil, aby nevypadala tak uhozeně a to samé jsem udělal i s nástavcem, nejraději jsem přes tu ruku ale nosil rukavici, protože zakrývala to co jsem chtěl, spíše nechtěl aby viděly ostatní. Nakonec jsem se vydal na cestu, v té době už mi bylo 24, byl jsem opravdu zamlklý člověk, někdy jsem ale žáhnul po společnosti, byla to krušná léta ale jsou zamnou, teď se konečně vracím do vesnice, jako nukenin, který nukeninem zůstane, nemám zájem stát se členem týmu nebo tak něco, a právě proto také chci být stále nukeninem, v tuto chvíli jsem jen obyčejný vlk samotář.
Body
Ninjutsu: 4
Chakra: 5
Taijutsu:
Sila: 5
Rýchlosť: 5
Genjutsu: 0
Inteligencia: 4
Kenjutsu: 6
Naposledy upravil Valar dňa Pi február 07, 2014 2:56 pm, celkom upravené 5 krát.
Valar- Počet príspevkov : 14
Join date : 04.02.2014
Re: Takeru Yagiu
pre Natsume Kuro Št február 06, 2014 1:37 pm
1. zmeň si KG, také tu už máme 
2. tie upgrade-y na tých zbraniach sa mi zdajú moc.. nechaj si keď tak len na jednej
3. myslím, že už nemám námietky.. som zvedavá ako budeš hrať s inteligenciou: 2
2. tie upgrade-y na tých zbraniach sa mi zdajú moc.. nechaj si keď tak len na jednej
3. myslím, že už nemám námietky.. som zvedavá ako budeš hrať s inteligenciou: 2
Natsume Kuro- ANBU
- Počet príspevkov : 261
Join date : 28.01.2014
Age : 31
Bydlisko : Shōheki
Re: Takeru Yagiu
pre Valar Št február 06, 2014 1:54 pm
1. Nomi má úplně jiné KG, on krev musí sát, mě jí stačí pociťovat
2. Dobře no.
3. Inteligence je směšná, věř tomu, protože tak nebo tak bude hráč smýšlet k tomu, aby jeho postava vyhrála, není potřebná.
2. Dobře no.
3. Inteligence je směšná, věř tomu, protože tak nebo tak bude hráč smýšlet k tomu, aby jeho postava vyhrála, není potřebná.
Valar- Počet príspevkov : 14
Join date : 04.02.2014
Re: Takeru Yagiu
pre Natsume Kuro Št február 06, 2014 1:58 pm
1. o dôvod viac, aby si to KG nemal.. to je, sa mi zdá, dosť OP krv len pociťovať a z toho byť silnejší..
2. super
3. Tak tu budeš hrať podľa bodov, ktoré si si stanovil.. a navyše, silu na 6 nemôžeš mať, 6 bodov môže mať len ten, kto sa špecializuje na taijutsu alebo má doton ako element..
2. super
3. Tak tu budeš hrať podľa bodov, ktoré si si stanovil.. a navyše, silu na 6 nemôžeš mať, 6 bodov môže mať len ten, kto sa špecializuje na taijutsu alebo má doton ako element..
Natsume Kuro- ANBU
- Počet príspevkov : 261
Join date : 28.01.2014
Age : 31
Bydlisko : Shōheki
Re: Takeru Yagiu
pre Valar Št február 06, 2014 2:00 pm
1. Není v tom nic OP, moje KG vlastně ani není KG, jen posedlost, pokud ti já příjdu OP, co takoví Uchiha a ty jeho Genjutsu, nebo třeba tvůj Shoton s kterým formuješ za nepřítelem shurikeny i když shoton vychází z formování v rukou?
2. Není co řešit.
3. Dobře,změním to, myslím si že inteligence je zbytečná, protože jak říkám, nikdo ti tu na tohle hrát nebude, postava může mít inteligenci 6, ale pokud za ní bude hrát někdo jako Akira, bude to k ničemu. Jak řekl jeden můj dobrý přitel "Inteligencia ľudstva je konštantná, len ľudí stále pribúda...."
2. Není co řešit.
3. Dobře,změním to, myslím si že inteligence je zbytečná, protože jak říkám, nikdo ti tu na tohle hrát nebude, postava může mít inteligenci 6, ale pokud za ní bude hrát někdo jako Akira, bude to k ničemu. Jak řekl jeden můj dobrý přitel "Inteligencia ľudstva je konštantná, len ľudí stále pribúda...."
Valar- Počet príspevkov : 14
Join date : 04.02.2014
Re: Takeru Yagiu
pre Natsume Kuro Št február 06, 2014 2:07 pm
1. Tak keď si posadnutý krvou, tak to nepíš ku KG a navyše.. Pozri si moje techniky.. Mám tam tú techniku so shurikenmi.. A ak by som chcela hrať OP, v pohode som si mohla hodiť aj techniky dotonu, ale vysrala som sa na to a doton ani nepoužívam.. Primárnym elementom je u mňa Raiton a aj tam mám nejaké 4 techniky, pričom jedna z nich ti ani neublíži..
2. ...
3. V tom prípade nemusím ani ja hrať na genjutsu.. mám tam 0 a beztak sa teda z neho viem dostať.. ale nebudem sa hádať.. Ak chceš mať low int, pohoda
a navyše.. Pozri si moje techniky.. Mám tam tú techniku so shurikenmi.. A ak by som chcela hrať OP, v pohode som si mohla hodiť aj techniky dotonu, ale vysrala som sa na to a doton ani nepoužívam.. Primárnym elementom je u mňa Raiton a aj tam mám nejaké 4 techniky, pričom jedna z nich ti ani neublíži..2. ...
3. V tom prípade nemusím ani ja hrať na genjutsu.. mám tam 0 a beztak sa teda z neho viem dostať.. ale nebudem sa hádať.. Ak chceš mať low int, pohoda
Natsume Kuro- ANBU
- Počet príspevkov : 261
Join date : 28.01.2014
Age : 31
Bydlisko : Shōheki
Re: Takeru Yagiu
pre Valar Št február 06, 2014 2:11 pm
1. To byl jen příklad, clekově se nebavíme o tobě ale o mě pokud vím, a KG to je. Navíc v tom není nic OP, protože pokud nepřitele nepoškodím aby začal krvácet, jediné co s KG dokážu je vycítit jeho polohu, nic víc, nic míň.
3. Předpokládám že se bavíme o inteligenci, né o Genjutsu, neměň téma
3. Předpokládám že se bavíme o inteligenci, né o Genjutsu, neměň téma
Valar- Počet príspevkov : 14
Join date : 04.02.2014
Re: Takeru Yagiu
pre Natsume Kuro Št február 06, 2014 2:13 pm
1. počkaj si na Nomiho vyjadrenie..
3. uvádzam príklad a povedala som, že sa nemienim hádať, u mňa to je uzatvorené
3. uvádzam príklad a povedala som, že sa nemienim hádať, u mňa to je uzatvorené
Natsume Kuro- ANBU
- Počet príspevkov : 261
Join date : 28.01.2014
Age : 31
Bydlisko : Shōheki
Re: Takeru Yagiu
pre Valar Št február 06, 2014 2:15 pm
1. Předpokládám že se vyjádříš i ty, nebo ne?
3. Pokud sis všimla, už jsem si jí zvýšil.
3. Pokud sis všimla, už jsem si jí zvýšil.
Valar- Počet príspevkov : 14
Join date : 04.02.2014
Natsume Kuro- ANBU
- Počet príspevkov : 261
Join date : 28.01.2014
Age : 31
Bydlisko : Shōheki
Re: Takeru Yagiu
pre Valar Št február 06, 2014 2:19 pm
Já si to odůvodnil, a ty si mi na to už nenapsala, teoreticky si se možná vyjádřila, prakticky nikoliv.
Valar- Počet príspevkov : 14
Join date : 04.02.2014
Re: Takeru Yagiu
pre Buraddo Nomi Pi február 07, 2014 3:02 pm
Nebuď chytrý jako rádio nebo TV Nova.. OK.. Pokud to bude takto, tak budu mít akorát lehčí získat 3. mód.. Víš co.. Nech si to KG.. Mě to nějak nevadí, ale tak hoď si rychlost na 5 a nebudu mít problém.. Změň to a máš povoleno.
Buraddo Nomi- Nukenin
- Počet príspevkov : 96
Join date : 28.01.2014
Re: Takeru Yagiu
pre Buraddo Nomi Pi február 07, 2014 3:18 pm
Upravil jsem ti to sám.. POVOLENO
Můžeš hrát...
Istari jsou lepší..
Můžeš hrát...
Istari jsou lepší..
Buraddo Nomi- Nukenin
- Počet príspevkov : 96
Join date : 28.01.2014
Natsume Kuro- ANBU
- Počet príspevkov : 261
Join date : 28.01.2014
Age : 31
Bydlisko : Shōheki
Shinobi World :: Hra :: Tvorba postavy
Strana 1 z 1
Povolenie tohoto fóra:
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.|
|
|